Na Moravě s Barčou

Stejně jako v červnu s ¥em jsem s Barčou zamířil na Moravu z Postřelmova, jednak protože jde o zajímavý a pro mě již známý úsek, druhak proto, že v Lukavici vedou kamarádi ze Šumperka kemp a třeťak proto, že jsem tam už od jara chtěl prozkoumat náhon do tajemné papírny, částečně opuštěné a přístupné jen po vodě.

A neděle to byla po všech stránkách úspěšná. Nejen, že jsem se konečně blíže seznámil s Barčou, schopnou mladou slečnou, ale navštívili jsme kamarády v kempu, vychutnali si živě proudící Moravu i tajemně zádumčivé černé vody náhonu, prozkoumali opuštěné budovy papírny a užili si vzrušení při útěku před hlídačem a před západem slunce jsme konečně smyli pot a špínu z celého dne ve fantastické pískovně Bagr u Mohelnice. Proč jen nemůžou být všechny dny jako tento?

Moje obavy, jaká bude Barča vodačka, se rozplynuly hned zrána. Při první přestávce pod mostem u Leštiny už bylo jasné, že nám to spolu půjde.

Extrémní žár druhé srpnové neděle jsme umořovali místními jablky a neustálým osvěžováním v čisté říční vodě.

Protože neznámý hajdalák nevrátil do klubovny kovová pádla, museli jsme vzít zavděk starými „Jestřábovými“ pádly dřevěnými. Díky naší opatrnosti ani jedno neutrpělo úhonu.

Připlouváme ke kempu v Lukavici, který pro půjčovnu Tydra provozují kamarádi ze Šumperka.

Svůj nový život tu našel mimo jiné náš karavan, který jsme v roce 2009 koupili na třetiny s Vojtou a Drobkem, abychom s ním objížděli s programem pro děti Moravu. Bydlí tady v něm obsluha kempového baru.

Šéfem je tu můj dlouholetý dobrý kamarád Strejda Vláček. Jako vždy nás srdečně uvítal a poradil nám, kudy se dostat k papírenskému náhonu.

Také obsluha baru ve složení Cristi a Alča neměla chybu. S oběma slečnami jsem se domluvil na focení v urbexu během podzimu.

Na výhledu z místa zadáka bych nezměnil asi vůbec nic.

Po náhonu do lukavické papírny možná ještě nikdy nepluli vodáci. Cestu sem jsme si museli doslova prosekat houštím, kopřivami a skrze neprostupné mokřady.

Pod nepříliš hlubokou vrstvou černé vody se nachází vrstva bahna hluboká tolik, že jsme pádlem nedosáhli na dno. Unikaly z něj tisíce bublinek.

Vplouváme do areálu papírny se směsicí očekávání a příjemného mrazení v zádech.

Opuštěné budovy v papírně přímo vyzývají lidi jako jsme my k návštěvě.

Před zakotvením jsme museli podeplout most tak nízký, že borty naší nafukovací Pálavy drhly o strop. Nic pro klaustrofobiky.

Cesta je volná, vzhůru na průzkum!

Výhled z věže papírenského sila, odkud zřejmě kdysi vedla lanovka nebo dopravník přes náhon do protější provozní budovy.

Skládka recyklovaného papíru.

V nejvyšším patře sila se zastavil čas. tady už nikdo nebyl zřejmě roky.

Kromě výhledů na zbytek papírny…

…je to také ideální prostředí pro focení s modelkami.

Krása rozkladu tak, jak ji mám rád.

A Barča, ze které se vyklubala nejen schopná vodačka, ale taky krásná modelka.

Před hlídačem jsme prchli, můžeme tedy uniknout po dolní části náhonu pod papírnou.

Úsek Moravy pod vilou Háj je malebný (nejen) díky suchým stromům.

Rychlost proudu tady ale přecejenom klesá až k určité olejnatosti.

Dost bylo pádlování! V mohelnické pískovně zvané Bagr si dáváme pauzu a jdeme si pořádně zaplavat do čisté vody.

Kdo by čekal v těsné blízkosti tady již nepříliš čisté řeky Moravy takovou azurovou nádheru?

Naší neděli prakticky nebylo, co vytknout.

V jižní části jezera se stále ještě těží písek. Náhodou jsme byli svědky utržení velkého kusu písčitého břehu, který způsobil na hladině mikrotsunami.

Opravdu doufám, že jsem s Barčou nebyl na vodě naposledy. Díky!

Písek z pískovny uhání na nádraží v Mohelnici po dopravníku, my jsme museli se sfouknutou lodí na vlak pěšky.

Související články:
	Článek: S Vláčkem na Moravě 1. 6. 2019		Téma: Papírna Lukavice Papírna v Lukavici je průmyslový podnik na řece Moravě vyrábějící speciální, zejména obalový papír. Historie Papírna v Lukavici byla založena v roce …